„Já bych je přetáhl!“ – příběh nylonového zázraku

Pondělí 16.10.2023 9:00 Katy Mandulová

„Já bych je přetáhl!“ – příběh nylonového zázraku

Pokud se podíváme na definici slova dezinformace, je to vcelku jasné: „dezinformace je nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí.“ Hotovo, šlus.

Pokud se však podíváme na definici aprílového žertu, je náhle situace o něco složitější. Prvoplánově se totiž jedná o pobavení sebe a škodolibost vůči jedinci či skupině napálených lidí. V zainteresovaných kulturách je tomuto věnován 1. duben a na tzv. Apríla se těší milióny lidí všeho věku s více či méně originálními nápady.

Když však pomineme každoroční dávku mnohdy nucené zábavy institucí či různých zpravodajských platforem, v historii najdeme žerty tohoto data, které poněkud přerostly své autory i zamýšlené důsledky. Jedním z nich je i informace šířená v roce 1962 ve Švédsku.

Švédská národní televize odvysílala v ono (ne)šťastné datum spot o možnosti získání barevného obrazu bez nutnosti výměny černobílé televize za modernější přístroj. Stačilo k tomu jen málo. Dle technologického experta, který o tomto moudře promluvil, stačilo přes televizi přetáhnout nylonové punčocháče a zázrak rodinné zábavy je na světě!

Výklad odborníka byl skutečně na vysoké úrovni a obsahoval mnoho na první pohled důvěryhodných informací o ohýbaní světla z obrazovky televize prostřednictvím vláken punčoch, ze kterého se pak měl stát nikoliv zázrakem, ale vlivem technického objevu, barevný obraz.

Co se dnes může zdát při znalosti rozuzlení vtipné, bylo v tisících domácnostech horor a nejedna švédská žena přišla o svou zásobu nylonové nádhery, když její milý znovu a znovu zkoušel sílu pokroku a možností technologie. Nebylo to však vše, co bylo nutné k dosažení toho správného efektu učinit.

Bylo nutné také zaujmout správnou pozici před obrazovkou v přesně dané vzdálenosti a pomalým kýváním hlavy se v daném okamžiku měl před očima stát z černobílé nudy barevný ohňostroj.

Ano, nestalo se tak, tehdejší technologie barevné vysílání obrazu ještě ve Švédsku neumožnovala, to bylo k prvním divákům vysláno až v roce 1966. S ohledem na rozsah a úspěch vtipu to však patří mezi povedené taškařice masového měřítka a nutno podotknout, že kromě zvýšeného zájmu další den ze strany mnoha švédských žen o koupi nových silonek se nic závažnějšího nestalo.

Dnes by možná důsledky tak vtipné v mnohých skupinách nebyly.