Síla informace — superstar z Columbine

Jakou sílu mají informace zřejmě není třeba v dnešním světě nikterak zdůrazňovat. Stojí a padají na nich lidé, státy, životy a tož již po staletí. Mění se jen rychlost jejich předávání. Legendární běžec prvního marathonu v dějinách lidstva by dnes nepředběhl jedinou fotografii nahranou do celého světa prostřednictvím Instagramu. I když zde by to možná životy i zachránilo, ale to je jiné téma.

Předávání informací, ale také dezinfomrací a misinformací, je dnes už také dobře zmapovaný fenomén, byť zde poznání nepřítele zatím příliš nepříspívá k jeho poražení, protože do chřtánu mu padají stále další a další oběti za sledování většiny. Co je však také důležité, je kontext podané informace a její dopad na místo a čas. Mnohdy je totiž možné předat naprostou a křišťálovou pravdu, ovšem takovým způsobem, že to ovlivní zásadně dění v budoucnosti a vezme mnoho a mnoho nevinných životů.

Že to není možné? Vraťme se v čase do dne 20. dubna 1999, na střední školu Columbine...

 Střední škola Columbine

Toho dne se dva žáci této školy rozhodli, že spáchají hromadnou vraždu svých splužáků. O svých vizích a představách si vedli deníkové zápisky, natáčeli filmy, trénovali. Byť patřili mezi ty tzv. divné a neoblíbené, nikoho by tehdy nenapadlo, že se jim podaří zavraždit dvanáct spolužáků, jednoho učitele a rozmístit po školní budově tolik náloží, že to po jejich sebevraždách označí přítomní policisté za minové pole. Nebyl to první masakr ve škole v USA, to opravdu ne. Ale do té doby rozsahem největší. A navíc nejostřeji sledovaný ze strany médií.

Mladí vrazi Eric Harris a Dylan Klebold se sice už před činem stylizovali do rolí hvězd a osobností a nechali za sebou své životy ležet otevření tak, aby se o nich policie snadno dozvěděla co nejvíce, co však reálně následovalo po prvních výstřelech a usmrcení obětí, jistě překročilo i jejich fantazii. Náhoda tomu totiž chtěla a poblíž školy se nacházel početný dav novinářů. Ti se po prvních zprávách bleskově přesunuli k místu dění a doslova v přímém přenosu přenášeli události i své doměnky do celé Ameriky. Začal vznikat nový fenomén a nabývat nepříjemných obrysů. Událost přebíraly všechny dostupné stanice, hovořily o ní osobnosti jako Jay Leno a byť za tímto lze hledat i více než jen touhu po senzaci a sledovanosti, čísla hovořila jasně. Vraždy táhnou.

Byť pak událost skončila jak skončila a původní záměr rozsahu obětí vrahům naštěstí nevyšel, démon už byl vypuštěn. Stránky časopisů a novin plnily rozesmáté tváře mladistvch vrahů, titulní strany, pořady, diskuze, všude rezonovali. Byli sice mrtví, ale byli zajímaví! Média chtěla varovat, některá s čistšími úmysly, mnohá šla hlavně po senzaci, ale nikoho tehdy nenapadlo, že v mnoha mladých lidech při pohledu na příval informací byla zažehnuta jiskra zájmu a ta už neuhasla. Šance být slavný, šance zapsat se do dějin! A tak činy neustaly, ale měly své pokračovatele.

Školní masakry, páchané mladými lidmi jsou dnes realitou nejenom pro nás za oceánem, ale také tvrdou pěstí, která dopadá na děti a rodiče hlavně v USA. Pokud půjdeme po stopách v historii a budeme zkoumat, co se kde pokazilo, dojdeme vždy ke Columbine, kde započalo mediální šíleství, které s odstupem času vyvolává etické otázky a ukazuje neříjemnou pravdu. Pokud média udělají z viníků hvězdy první velikosti a jejich činy sice ukazují s nějakou snahou varovat, mohou ve skutečnoti dělat pouze medvědí službu. Harris a Klebold se tak stali na čas hvězdami první velikosti a jejich motivy byly propírány všude možně. Nakonec ze všeho zůstaly nepodložené domněnky a báchorky a skutečný motiv vrahů není dodnes uspokojivě vysvětlen.

Je důležité mít události jako je Columbine na paměti nejenom z úcty k obětem, jako varování před vrahy, ale hlavně jako zdviženný prst před touhou po senzaci. Novinářská etika by neměla být pouze prázdný pojem, ale důležitý závazek a v tomto případě dostala tvrdou ránu. Zpětně už víme, že v tomto případě bylo překročeno mnoho hranic a vyhlášena tím byla neoficiálně temná obdoba soutěže o americkou superstar, která začala v hlavě mnoha odstrčených mladých lidí, kteří náhle pocítili touhu dostat se do záře reflektorů. Jenže za cenu mnoha životů nevinných dětí i dospělých.

Titulní strana magazínu Time s barevnými fotografiemi vrahů a malými snímky jejich obětí.

I dnes vidíme kolem sebe mnoho palcových titulků sdělujících tu jedinou a důležitou pravdu pro daný okamžik. Když pomineme, že články a titulky často píšou dva různí lidé a obsah článku je pak často o něčem úplně jiném, jsou tyto věci vytržené z kontextu často i nebezpečné. Poselství Columbine mělo být o hrůze, co se nesmí opakovat, reálně se ale opakuje pořád. Přesah informací z různých médií je obrovský a každý nese za informaci, kterou světu ukáže s jakýmkoliv úmyslem, odpovědnost.

Není bez zajímavosti, že nedávno mezi americkými studenty proběhla iniciativa. Mladí lidé se rozhodli, že je nutné, aby se vraždám na školách vrátila náležitá pozornost a pokud oni sami zahynou rukou vraha při školním masakru, mají být fotky jejich těl prezentovány médii tak, aby byly pořádně na očích. Každý takový přesvědčený si olepil doklady i vše samolepkou s tímto sdělením a rozhodl tak o svém osudu, pokud by jej jinak ovlivnit nemohl. Je to problematické z mnoha hledisek a když přehlédneme etiku, mohl by se tím opět oživit fenomén Columbine, kdy bude touha vrahů akcelerována, protože budou zjevně lepší záběry jejich díla, je však také otřesné si uvědomit, v jaké realitě mladí lidé v USA žijí, pokud je pro ně bezpečnost na školách takovým tématem, že podobné iniciativy slaví úspěch.

Další titulní strana magazínu Time zabývající se masakru v Columbine.

Pokud Vás téma zaujalo, nyní vyšla velmi zajímavá kniha s otřesnou oranžovou obálkou, která o masakru v Columbine pojednává. Pokud máte zájem o fenomén mladistvých vrahů zájem i z pohledu jejich rodin, doporučuji brilantní knihu Musíme si promluvit o Kevinovi, která sleduje tento smutný fenomén z pohledu matky vraha, která se vyznává ze svého života až do činu, spáchaným tím, koho měla milovat. Je to zajímvá sonda právě i do touhy po slávě, která doutná v mnoha útočnících. A skutečné varování, jaké Columbine neposkytla. Alespoň ne tehdy, když měla.