Voda tabletnaja – zázrak, který se nestal

Mnohý může namítnout, že dnes je už těžké dělat satiru. Mnohé kroky a výroky z oficiálních míst zní jako ten nejhorší černý humor, než ostatním dojde, že to dotyčný myslí vážně. Ovšem v pionýrských dobách začínajících reklamních kampaní a prvních výdechů západního spotřebitelského kultu do našich domácností bylo nemnoho budoucích zákazníků zmateno sdělením na obrazovkách vždy spolehlivých televizí a neznalí plošné recese za uplynulých čtyřicet let totality brali sdělení zde vyřčená smrtelně vážně. A ani Česká soda to nezachránila.

Takto patří má dětská vzpomínka na reklamu, kde se propagoval perfektní produkt, vodka v tabletách. Ke dvěma zklamaným Rusům smutně sedícím u stolu přišel jejich osvícený kamarád a vhodil jim do vody zázračnou tabletu, která z nudné čiré tekutiny vytvořila další důvod k mnoha radostem. Jako by to bylo včera, kdy jsem tento spot viděla a po jeho shlédnutí zapomněla, že jej natočili. Ani moje maminka na něj nikterak nereagovala, život plynul televizními zprávami na Nově dál.

Další den však přinesl překvapení. Spot společnosti Globus, provozujících hypermarkety v našem malebném státečku již od roku 1995, zmátl mnohé oslovené natolik, že začali reálně tablety shánět. Byť brýlatý pán v reklamě na závěr uvádí, že jmenované tablety v Globusu nenajdete, mnohý začal skutečně hledat. Zpětně bohužel dodatečná sdělení, že tablety se opravdu koupit nedají, už nedohledám, přece jenom, byl to rok 2001, ovšem svůj dětský úžas si pamatuji pořád živě. Že to někdo vzal vážně. Ještě si pamatuji památná slova své maminky, které jsem se ptala, jak tomu mohl kdokoliv uvěřit.

„Lidi jsou blbci,“ odtušila.

Zpětně ve světle mnoha událostí nehodnotím již zmatené tak přísně. Na korporátní a televizní recese jsme si tehdy zvykali všichni a já jsem v oněch časech už vyrostla. Fakt, že co se řekne v televizi, je přece prověřené a svaté, se mojí generace už netýká a ta starší s tím bojuje více či méně úspěšně dle svých kognitivních funkcí a případné naštvanosti na svět. Sama jsem tento postoj o člověka o dvě generace starší slyšela a poněkud mi zatrnulo, když mi došlo, jak vážně toto médium mnozí berou a jak nekriticky přejímají vše, co jim tam kdokoliv řekne. Nejsou to blbci (dobře, někteří jsou), jenom jim nedochází, že časy se mění, jak o tom zpívala už skupina Golden kids.

Byla to moje první vzpomínka na setkání s nějakou podobou mylné informace vypuštěné do éteru a uvědomení si, že někdo tomu může opravdu uvěřit. Jistě, v západním světě aprílové žertíky přes rádio a televize létaly už desetiletí, ale u nás jsme s tím ještě bojovali.

Dnes má ona reklama a hejno zmatených zákazníků zajímavé vyústění v tom, že v roce 2009 jistý ruský vědec skutečně vodku v práškové, a tedy i tabletové formě vyvinul. Jednalo se o produkt vyvinutý sice pro potřeby výhradně veterinární, ale nebylo by to Rusko ve své krystalické podobě, kdyby nezačali přemýšlet i o možnostech pro lidskou spotřebu. Tehdy to ovšem mělo údajně voskovou pachuť a nedalo se to pozřít. Tato informace ovšem pochází od člověka, co si nikdy nelil okenu přes chleba pro pravý požitek, a tedy nepoznal pravou nouzi, ovšem další zprávy o produktu již mlčí a s ohledem na geopolitickou situaci v tomto není v následující době očekáván průlom.

Je však dobré si kromě pobavení pamatovat i nutnost přemýšlet nad tím, co se kterým médiem kdy vypustí a jaké to může mít důsledky. Tohle byla docela povedená legrace, která nikomu neuškodila. Dnes se bohužel mnoha kanály dostávají k naivním lidem bez rozhledu vážně míněné lži, které už následky mají.

Žertovnou reklamu společnosti Globus připomíná oficiální vyjádření, dnes už dostupné pouze v internetovém archivu.