Cenzura

Kontrola se nejčastěji týká veřejných médií. V době nesvobody jsou však omezována i soukromá sdělení. Cenzura bývá nejčastěji nástrojem mocenských struktur. Cenzura nemusí mít negativní konotaci.

Příklad Cenzury

Zákon č. 184/1950 Sb. - Zákon o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů z roku 1950
§ 1
(1) Posláním tisku je napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a jeho boji za mír a spolupracovat na jeho výchově k socialismu.
(2) Vydávání tisku, t. j. novin, časopisů a jiných periodických publikací (dále jen "časopisy") nemůže být předmětem soukromého podnikání.

§ 2
Vydávání a rozšiřování časopisů řídí ministerstvo informací a osvěty; jde-li o časopisy odborné, v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

Nad tištěným a mluveným slovem zavládla kontrola přímo paranoidní. Cenzurou procházely i tajenky křížovek nebo smuteční oznámení.

Co NENÍ Cenzura?

I na Internetu se lidi musí chovat v mezích zákonů, i když si to často mnoho z nich neuvědomuje.
Pokud tedy soukromá společnost na své internetové platformě zakáže nenávistné projevy, glorifikaci násilí nebo jeho realistické vyobrazení a za porušení těchto pravidel je autor potrestán, ať už smazáním příspěvku, nebo zablokováním účtu, nejedná se o cenzuru.
I korporace jako Twitter, Facebook ap. musí dodržovat zákony.

Zdroje: Právnický slovník D. Hendrycha a kolektivu, Český Rozhlas Sever, Zákony pro lidi, E-bezpečí